Přesun na obsah

Výběr jazyka

Čeština

CSSA aneb O poklad Dona Boska

O druhém listopadovém víkendu (9.-11.11.) zněla v centru Brna - Žabovřesk (čímž kupodivu není radnice, ani žádná hospoda, ale duchovní centrum salesiánů, jak si lze ověřit na tamní vyvěšené mapě) krom „brněnského hantecu“ také pražština, ostravština, hanáčtina, slováčtina a dokonce i italština. To

             Program byl vskutku nabitý. Páteční večer začal večeří, neboť cestou vyhládne. Po ní se nám prezentacemi představilo místní středisko i komunita SDB v Brně, abychom věděli, kdo nás to tak dobře hostil a kdo se nás tak skvěle ujal. Seznamování mezi účastníky bylo pojato tvořivě, otisky palců na mapě ukazovaly místa, odkud účastníci byli. Dále jsme se v menších skupinkách představili svým jménem a oblíbeným jídlem. Tak někteří účastníci si například pochutnávají na bambusových výhoncích apod. To tedy byli nejspíš místní stravou trochu zklamáni, ale nutno vzdát hold kuchařkám, jež se skvěle staraly o naše žaludky párky, gulášem, buchtami a v neděli dokonce řízky, jejichž naklepávání bylo od časných hodin prý slyšet po celém domě. Nicméně klidný spánek účastníků po obvodu tělocvičny blízké školy nerušilo nic až na chrápající jedince. Aspoň ti se vyspali. Večer jsme stihli vytvořit i další skupinky podle barvy pásků, jimiž jsme byli hned při prezenci označeni. V těchto skupinkách budeme hledat poklad Dona Boska, jak jsme se dozvěděli od hlavního představeného Pascala Cháveze (ve scénce). Při večerní modlitbě jsme se zamýšleli nad stopami Dona Boska v našich životech. Za ně jsme mu tedy poděkovali v animované modlitbě a byli obdarováni velkým plakátem Dona Boska, který nás na cestu animátorství spolu s Pánem uvedl. Pak již následovala noc, kterou trávil každý po svém.

Po sobotní snídani a modlitbě jsme vyslechli motivační přednášku od provinciála Petra Vaculíka o osobnosti animátora. Nemuseli jsme si ani dělat poznámky, jelikož na závěr každý z nás obdržel „chytrý letáček“, který vše krásně shrnoval v symbolech. Pak jsme se již rozdělili do skupin podle témat, které jednotliví lektoři nabízeli a které jednotlivé účastníky zaujaly. Nebudu je zde vypisovat, protože by se na všechny nedostalo, ale vizte, že sjednocující téma bylo salesiánská pedagogika, takže vše se točilo kolem ní. Všem lektorům díky za jejich námahu a přípravu. Dopoledne jsme zakončili mší svatou, na které konečně zazněla již zmiňovaná italština. Hlavním celebrantem byl totiž otec Marek Chrzan, člen hlavní rády salesiánů pro region Evropa – Sever. Jelikož je tady již delší čas, byla z jeho úst slyšet i čeština (ačkoli je rodilý polák), ale kázání přece jen pronesl v italštině s překladem Gambiho (Pavla Ženíška). Následovalo focení před kostelem na několik způsobů (s úsměvem i bez něj, s grimasami i bez nich, s očima v sloup…) a na oběd jsme se opět vydali po skupinkách, neboť jsme konečně mohli otevřít obálku s pravidly hry, která nás má dovést k pokladu Dona Boska. Odpolední klid byl krátký a ještě k tomu naplněný dobrovolnými aktivitami (výroba placek CSSA či hudební workshop). A po něm se již prostory kolem školy proměnily v rozličná stanoviště s rozličnými úkoly a s rozličnými lidmi na nich (babky kořenářky, hladový Venoušek…). Vlastně striktně vzato to byl pustý ostrov, na němž jsme ztroskotali. Kromě dřeva, vody, masa a chýše byli potřeba k přežití také rozum, laskavost a víra (což už říkával i Don Bosko). A tak jsme díky tomu navštívili i univerzitu či sedmé nebe a snažili se získat tyto vlastnosti. Nerozhodila nás ani občasná bouře či tsunami, a tak na konci hry měly skupinky různé množství indicií, které by je snad k pokladu mohly dovézt… Ještě před večeří jsme však utvořili diskusní skupinky, opět podle různých témat, které byly připraveny a do nichž jsme se již před setkáním zapsali. Sobotní večer byl velkolepý. Společnými silami jsme objevili u střediska velkou bednu s pokladem. Na tři skupinky, které nasbíraly nejvíc indicií, čekala sladká odměna (pro velké množství studentů to byla studentská pečeť), pro všechny pak poklad Dona Boska – a teď čekáte, zda to byla nějaká ta čokoládová eura, gumoví medvídci či dokonce italské tortelini – všechno vedle!!! Poklad Dona Boska jsme MY – ANIMÁTOŘI! A tak jsme dostali písemně poděkování za tuto službu a pracovní sešit animátora, s přesným názvem Salesiánská výchova do kapsy. A dobrý pocit vděčnosti k tomu. A pak nastoupil na pódium bavič Libor Všetula a „suše“ odmoderoval „nudný“ pořad s „náhodně“ vybranými hosty (místo slov v uvozovkách doplň antonyma). Téma bylo animátorství a dozvěděly jsme se od hostů (Majka Kučerová FMA, Vašek Jiráček SDB, Juraj Kolčák) spoustu zajímavých věcí (co s animátorskou krizí, jak pozvat kamaráda k animátorství, jde-li dohromady manželství a animátorství…). Bohužel jsme se nedozvěděli „tu nejdůležitější otázku“ – přítomní vědí :-). Tak aspoň je další motivace (z mnoha jiných), proč jet zase příště. V tomto diskusním pořadu nechyběla ani soutěž pro diváky, takže čas od času se na pódium vrhl nějaký ten chlapec (či muž) – ačkoli soutěž byla i pro holky – a dotknul se čokolády, o kterou se bojovalo, když diváci uslyší jméno pohádkové postavy. Jak chytře zajistit dokonalou pozornost všech diváků! Vřele doporučuji na programy s dětmi na tábory. Před večerní modlitbou – tentokrát adorací – jsme vyslechli příběh od brněnských animátorů o nářadí, jež se hádalo, koho vyloučit ze svého středu pro své špatné vlastnosti. Když však truhlář každý nástroj dobře použil, vznikla z něj krásná kolébka pro narozené dítě. A tak jsme si zase přiblížili alespoň trochu vlastnosti Boha, který s námi lidmi jedná jako ten truhlář. Během adorace jsme měli možnost se setkat s Pánem i ve svátosti smíření či při přímluvné modlitbě. Slůvko nás povzbudilo, že je třeba investovat do vztahu s Bohem. Zaznělo i poděkování těm, kdo tak činí a touto cestou jdou…

          V neděli jsme opět chutně posnídali, zbožně se pomodlili, některé salesiánské aktivity představili, setkání zhodnotili, organizátorům poděkovali a vše uzavřeli spolu s místními farníky na mši svaté, kterou celebroval otec Petr Vaculík. Nastal slavný oběd v podobě bramborového salátu a řízků a stejně nadšené uklízení, kde se dalo. A pak jsme zase již obsadili hromadné dopravní prostředky a rozjeli se do svých domovů.

Tak zase někdy! A Díky Pánu Bohu i všem jeho „nástrojům“.                 

                                                                                                                    Jana Marková



Přihlášení do privátní zony

Registrace do privátní zóny